0003 - Odhoďte zátěž


      Když jsem začal ve dvanácti letech trénovat Judo, neříkala mi filozofie cesty bojovníka vůbec nic, stejně jako jsem neuvažoval o strategii, o tom, jak moc bojové umění souvisí s reálným životem. Můj táta mne přivedl ke své známé trenérce v Liberci, protože Judo sám v mládí chvíli trénoval a protože jsem byl trochu neohrabaný rostoucí kluk před pubertou. Tréninky mne ale bavily a když jsem šel v patnácti na střední školu do Ústí nad Labem, začal jsem chodit do oddílu karate.  A stále mne zajímala jen fyzická stránka tréninku.

     Dnes vím, že na začátku cesty to tak prostě je, je potřeba nabírat, získávat, snažit se - aby se měl později člověk o co opřít a z čeho čerpat. Kdyby mi někdo v mých dvanácti, nebo patnácti letech začal vyprávět o vnitřní energii, asi bych mu nerozuměl, protože jsem nejprve musel pochopit fyzickou podstatu sebe a světa okolo. Vše, co nás dnes formuje a učí, se týká fyzického světa a existence v něm. Učíme se, jak být úspěšní a být dnes úspěšný znamená jinými slovy být bohatý, mocný a slavný. A všichni mladí lidé bez rozdílu po těchto třech aspektech úspěchu touží, všichni chtějí být bohatí, mocní a slavní, i když si každý jedinec reálnou podobu úspěchu představuje jinak. Někdo chce okolo sebe velikou rodinu, jiný chce mít obrovský podnik s hodně změstnanci, další chce být generálním ředitelem nebo prezidentem, nebo armádním generálem. Sbíráme cenné předměty a chlubíme se jejich vlastnictvím, stavíme tak velké domy, jak to jen jde, jezdíme tak drahými auty, jak nám to příjmy dovolí, závidíme ostatním novější typy mobilu, vyšší funkci v úřadě, větší počet "přátel" na Facebooku, či "followerů" na Instagramu. A chceme víc a víc a víc.

     Ani já nebyl jiný a prvních pětatřicet let života jsem jako každý toužil po bohatství, moci a slávě. A protože jsem se docela snažil, tak jsem i lecos získal. Dost jsem toho prožil, začal jsem podnikat, docela jsem vydělával, v určitém období i miliony ročně, měl jsem své obchody, školy sebeobrany, kurzy pro bodyguardy ....

      Je dobré si prožít v nějaké podobě dosažení svých tužeb. Zde se totiž pro většinu lidí dělí jejich cesty, zde jste v jednom ze zásadních zlomů svého života. Hodně lidem totiž toto uspokojení fyzického světa stačí. A některým ne. Ti vidí, že nejsou v cíli, ale jen na konci první etapy své cesty, která je stále z většiny před nima.

    Pro ty druhé přijde den, kdy vidí, že si hromaděním všeho, co mají, vytvořili klec, ve které se zastavili a nejdou dál. Přijde rozhodování, zda zůstat, nebo ne. Jenomže rozhodnutí je jedna věc a realizace druhá. Na realizaci změn musíte mít "tvrdou valutu", která vám právě došla:  ENERGII. Respektive přesněji: VOLNOU ENERGII.

     Nejprve - co je myšleno energií : je to vše, co potřebujete, abyste mohli dělat to, co dělat chcete, tedy: PENÍZE, ČAS A VNITŘNÍ SÍLA. Já chápu vaše protesty: jak by úspěšný, bohatý, mocný a obdivovaný člověk mohl toto vše postrádat? Vždyť má všeho nadbytek!

     Světe div se, nemá. Já tohle pochopil, když jsem měl firmu, zaměstnance, obchody, školy, účetní, právníka .... a ztratil jsem sám sebe. Trvalo dlouho, než jsem se našel.

      Co mi tedy chybělo, když jsem měl zdánlivě všeho dost? Dost peněz, které jsem vydělával, dost času, když mi nikdo neporoučel, dost vnitřních sil, když jsem byl mladý, zdravý, ve výborné kondici a podnikavý?  Jenže, viděno dnešníma očima, já měl tohle vše zcela vázáno na to, co jsem získal a vlastně - vše, co jsem vlastnil, ve skutečnosti vlastnilo mne. Neměl jsem čas na nic jiného, nemohl jsem dát peníze na nic jiného, neměl jsem sílu dělat něco jiného.

     Tou dobou mně už ale velmi vážně zajímala práce s vnitřní energií, cesta bojovníka a práce na sobě samém, protože jsem začal více než tušit, že život je mnohem více než to, co mám, než to, o co se snažím a než to, co ostatní považují za cíl. Já v této době objevil cesty, vedoucí dál. A moc jsem po nich chtěl jít. Jenže jsem se nedokázal hnout z místa. Veškerý čas, sílu a zdroje jsem musel beze zbytku dávat své firmě, své rodině, své škole .....

     Přišel první velký úkol na cestě svobodného bojovníka - shodit zátěž, uvolnit energie, potřebné k další cestě - uvolnit čas, uvolnit vnitřní sílu, uvolnit si finance. V tomhle okamžiku, kdy ale je toho na vás naloženo tolik, že nevíte kudy kam a co dřív, je nejtěžší se dokázat zastavit a uvažovat nad sebou samým. Abyste to dokázali, tak se většinou něco zásadního musí stát. Mně v tomto okamžiku paradoxně nejvíce pomohla má druhá manželka, protože se rozhodla ode mne odejít, vzít s sebou i oba syny - a tím mne donutit ještě více pracovat a dávat jí ještě více peněz. Dodnes netuší, že mi tím odemkla první pouta na rukou a shodila z ramen první obrovskou zátěž. Byl čas se nadechnout a zastavit se.