0001  -   Najít svou cestu

      První otázka - proč hledat nějakou "svou cestu"? Každý ji snad máme, je to ta, po které už jdeme, tak k čemu jinou? Zas nás chce někdo jen balamutit.

      V pořádku, každý jsme na nějaké své cestě od okamžiku zrození až do smrti. A ano, vždy je to zcela unikátní a jenom "naše" cesta. A lidí, kteří by vás chtěli jen balamutit ke svému vlastnímu prospěchu, jsou na vaší cestě mraky. Spočítat by se nedali .....

      Domluvme se hned na začátku na jedné skutečně zásadní věci. Tento web je můj a tato rubrika vyjadřuje mé znalosti, zkušenosti a mé vnímání světa. Nikterak vám své myšlenky nevnucuji. Vůbec nic nečtěte, když nechcete. Já jen zjistil, že mi pomáhá, když si své myšlenky utřídím písemně a přehledně, takže .... píšu tyto stránky a články hlavně pro sebe. jestli vás zaujmou, inspirujte se pro své úvahy, svá rozhodnutí a své cesty. Nic nekopírujte, ničemu nevěřte bez ověření, spoléhejte jen na svou vlastní zkušenost. A kdyby už by tato rubrika mohla mít i pro vás nějaký smysl - tak jako volný návod právě k získávání, třídění a poučení se ze svých vlastních zkušeností.


     Pokud si pokládám otázku, k čemu můj život je a jaký je jeho smysl, tak si zároveň kladu i protiotázku, zda lidský život nějaký smysl mít musí. Zda musí mít nějaký vyšší smysl.  A protože nechci jen planě filozofovat, hledám co nejzákladnější fakta. Prvním faktem je, že můj život plyne v čase. Od začátku do konce, den za dnem. Stejně, jako život celého lidstva. Stejně, jako žvot této planety, našeho slunce, galaxie i vesmíru. Fajn, s tím se nedá polemizovat, jak je mi to tedy k užitku?  Vše, co si umím z lidského vnímání vesmíru, světa, sebe představit, se v čase vyvíjí, zdokonaluje a rozšiřuje. Strom se z malého semínka mění v klíček, tenký proutek, kmínek, silný pevný kmen, přitom se rozrůstá i jeho větvoví, košatí a mohutní. Já každým dnem také rostu a košatím - prožitými zkušenosti, zážitky, dojmy, pocity.  A stejně jako se vyplatí o strom pečovat a zušlechťovat jej, vyplatí se to i v případě mého života.  Je úplně jedno, kdo mi jej věnoval a proč. Pochybuji, že mi jej dal nějaký "Bůh" a měl přitom nějaké lidské myšlenky a záměry s mou osobou. Víc se mi líbí vizualizace života jako všeprostupující všedimenzionální sítě, živé pavučiny, na které vzniká neustále bezpočet kapek vědomí, jako rosa po ránu. Chvíli jsou a opět splynou s vesmírem. Tedy co zmůže taková kapka rosy na nekonečné síti života? Myslím, že jediné, co má pro ní smysl, je uvědomit si co nevíc sama sebe a zkusit se za svůj krátký život zdokonalit tak, jak to nejvíc zvládne. Vše ostatní je k tomuto cíli pouhým nástrojem. 

     Proto "Cesta" - k sebezdokonalení. "Cesta Bojovníka" - protože bojujeme sami se sebou ve snaze sami ze sebe dostat co možná nejvíc. "Cesta Svobodného Bojovníka" - protože to chci být já, kdo si svobodně rozhodne, co budu dělat, na co budu myslet, čemu budu a čemu nebudu věřit, jaké závazky uzavřu, co přijmu a co odmítnu.


      Mou cestou tedy je a byla "cesta svobodného bojovníka". Musím přiznat, že jsem prozatím sám se sebou vícekrát prohrál, než vyhrál. Ano vybojoval jsem pár soubojů, ale ve většině prohrávám znovu ... a znovu ... a znovu .... Ale život je o tom, že buď podléháte a vzdáváte - pak jste poraženi - nebo podléháte a stále ten samý boj začínáte, znovu a znovu .... jen tak můžete zvítězit .... a i kdyby vám vítězství nebylo souzeno, tak dokud bojujete, nejste poraženi. Dokud bojujete, jste bojovníci. Dokud máte sílu po každé ráně znovu a znovu vstát a vyzvat sami sebe k dalšímu kolu, můžete mít sami před sebou respekt.

       V okamžiku, když začínám psát tuto rubriku, je mi 52 let a mám za sebou hodně bojů. Ale cítím se plný sil, dokonce se cítím silnějším a soustředěnějším, než když mi bylo dvacet. To jsem svou energii jen slepě rozhazoval. Dnes se učím mířit - a také  sílit. Jak se tomu říká? Myslím, že STRATEGIE. To je nástroj - a co je cesta? EVOLUCE - to je vývoj. To je tedy cesta. A jaký je cíl?  Cíl může být pro každého úplně jiný, ale pro všechny platí jedno - každý máme nějakou svou hranici, za kterou nevidíme, i kdybychom se snažili sebevíc. Pro většinu lidí je to jejich vlastní smrt. Takže cílem cesty vývoje, evoluce sebe sama za pomoci strategie bojovníka - je posouvat tuto hranici dál a dál, dokud to jde a kam až je to ve vašich silách. Nikdo neví, co přitom naleznete, zažijete a objevíte! Není to ta největší výzva, jakou vám život může poskytnout?