Pohodář Tom a já

Elfriede Wimmer,   Nakladatelství Portál  2016


     Autobus stál před školou a kluci z naší školy si do něj nakládali batohy a loučili se s rodiči, kteří se všichni tvářili děsně dramaticky. Bylo mi šíleně trapně, protože máma mě objímala, jako kdybych se účastnil expedice na Měsíc a ne týdenního zkoumání tajemné lesní oblasti. Vrhl jsem nenápadný pohled na kamarády a ke své úlevě jsem zjistil, že ostatní na tom nejsou o moc líp. Některé dokonce přišli vyprovodit i dědové a babičky, což si ti moji naštěstí odpustili.

....................

     Lukas přichází na gymnázium, do nové třídy, kde vůbec nikoho nezná. Cítí se cize a mimo, zkrátka a dobře ani trochu cool. Připadá mu, že nic neumí, ničemu nerozumí a v ničem se nevyzná. Netuší, jak zapadnout do party, nebo jak oslovit spolužačku, která se mu líbí. Existují na to vůbec nějaká pravidla? Jak má člověk poznat, co je zrovna in - a proč? Lukas je ze všech problémů dočista zmožený, když vtom se mu dostane naprosto nečekané a nechtěné pomoci. Pomoci, o kterou vlastně ani trochu nestojí ...

....................

     Něco takového jsem v životě neviděl! Tenké nohy připomínaly čápa. Kulaté bříško bylo bílé a měkoučké. Na zádech měl dvě jasně červená křídla a na hlavě tři oranžovo-červené chomáče chlupů. Byl trochu menší než já a upíral na mě velikánské oči, kulaté a černé.

     "Co čumíš?" osopil se na mě nezdvořile. "Já jsem Pohodář Tom. Ode dneška budu sedět vedle tebe."

Nakladatelství Portál  2016

www.portal.cz