Medovníček, Medulka a panenka Rózinka

Jan Lebeda, ilustrace Zdeňka Študlarová, Nakladatelství Brána 2017


      "Nejlepší asi bude," rozumovala Medulka, "vyhodit to před chaloupku, aby nám to tady neudělalo nějakou neplechu."

      "Medulko," domlouval ji Medovníček, "každý tvoreček má právo na život. Když ho vyhodíš před chaloupku, tak jestli je to housenka, určitě si na ní pochutná kukačka. Já bych vzal hrst kopřiv, aby to mělo dostatek jídla, a zavřel bych to tady do skříňky, aby to nemohlo utéct a něco nám tady nerozkousalo. Co říkáš?"

      "No tak dobře Medovníčku, ať je po tvém. Udělej to jak myslíš a já zatím doběhnu s ostatními kopřivami na paseku a rozložím je na pařezy, aby dobře proschly."

........................

      Když lidé vykácí v lese několik stromů, vznikne paseka. Kmeny a silnější větve se z ní odvezou, drobné větvičky a kůra postupně shnijí. Brzy se objeví různé kežíky a malé stromečky, jejichž semínka sem zavál vítr. Taková paseka byla nedaleko Medovníčkovy chaloupky. Rostly tady houby, maliny, lesní jahůdky i borůvky. Po uříznutých stromech tady zbyly široké pařezy, na kterých se - když svítilo sluníčko - dobře sušily nakrájené houby a léčivé bylinky. Medovníček s Medulkou sem rádi chodili a někdy s sebou brali i panenku Rózinku, aby se dobře vyhřála.


Nakladatelství Brána 2017

 www.brana-knihy.cz