Marie Terezie

Juliana Weitlanerová, Nakladatelství Vitalis 2017


Život císařovny slovem i obrazem

Nakladatelství VITALIS 2017

www.vitalis-verlag.com

     Fridrichovi spojenci Sasové uzavřeli mír. Teď je ještě třeba vyhnat z Prahy Francouze. Ještě v červenci 1742 je maršál Belle-Isle obklíčen obléhací armádou Františka Štěpána Lotrinského a častován silnou dělostřeleckou palbou. Obklíčení začnou záhy hladovět, nakonec porazí tisíce svých koní. V noci 16. prosince 1742, za mrazivého chladu, se Belle-Isle s 11.000 muži pěchoty, se 3.000 muži jezdectva a 600 soumary vypaří a s těžkými ztrátami se nepřátelským územím probojuje do Chebu. Ve městě je ještě 4.000 zraněných a nemocných.

      Praha je svobodná - Marie Terezie může přijet. Dvacátého devátého dubna 1743 dorazí se svým manželem do Prahy, 11. května přijme hold českých stavů, 12. května se koná korunovační slavnost. A na cestě je další drobeček, jak poznamenává kronikář, je to její šesté dítě Marie Alžběta. Marii Terezii dělá náklonnost Pražanů dobře a je dost chytrá na to, aby nechala zradu odpadlíků až na pár trestů žalářem a konfiskací bez odpovědi. Popravám za velezradu se vyhne, arcibiskup hrabě Manderschield-Blankenheim musí opustit zemi, vedení univerzity je sesazeno, pražskému židovstvu jsou uloženy pokuty, na francouzské zboží vyhlášen bojkot. Svou mírností zvítězí nad mnohými bývalými protivníky. Po šesti týdnech odjede přes Linec zpátky do Vídně jako  hrdá a především nikým nezpochybňovaná česká královna.
     Marie Terezie Rakouská - jméno jako concerto grosso, žena jako kantáta z krásy, nádhery a panovnického lesku. Julianě Weitlanerové se podařilo dostat u císařovny audienci a nyní vykresluje její jemně stínovaný portrét, od boje od dědictví po předcích, přes nekonečné války s pruským sokem, Friedrichem Velikým, až k velkému reformnímu dílu pozdějších let. Tady ze stránek vykukuje veselé děvče, tu milující manželka a přísná matka a konečně i prudérní strážkyně mravnosti v černém vdoveckém úboru. Mezi světlými dny v Schönbrunnu a neradostnými hodinami v Hofburgu nám Marie Terezie vlídně podává ruku jako oslavovaná panovnice, jako bytost zkoušená osudem, jako milovaná matka vlasti.