Malá historie draků

Joyce Hargreavesová, Nakladatelství Dokořán 2017


     Drak je nejobtížněji uchopitelný a nejvariabilnější ze všech živočichů, obývajících divoký svět lidské imaginace. O tomto bájném tvorovi pojednávají mýty a zkazky cestovatelů už 4000 let, a ač nebyl nikdy spatřen krom svého vtělení v podobě hada, objevují se jeho zobrazení např. v náboženstvích, alchymii, heraldice a medicíně všech středověkých kultur a dějeprav - prvobytných, antických, středověkých i orientálních.

     Draka lze v první řadě považovat za symbol nejrůznějších aspektů zemských sil, působících dobro i zlo. Ve spojení s vodou obvykle reprezentuje plodnost půdy - ale jindy se naopak objevuje jako zvěstovatel povodní a sucha. Může být znamením žáru uvnitř Země, jak např. drak vydechující oheň - Tyfon, syn matky Země ztělesňující vulkán.

     Dějiště novodobých legend o dracích, jako jsou hory, jeskyně, návrší a jezera, se často vážou k předkřesťanským náboženstvím, ale zobrazení draků se často vyskytují i na místěch, kde bychom je čekali nejméně, například v křesťanských kostelích.

     V mnoha kostelích objevíme pohanského draka, z jehož tlamy raší olistěné výhonky - i toto je symbol plodnosti. Pojem drakobijce je zřejmě též pohanský a má původ v Zeleném muži a dalších bozích plodnosti, kteří bodcem kopí nutí draka uvolnit ze spárů úrodné síly přírody.

Nakladatelství Dokořán 2017
www.dokoran.cz