Moderní válka o energii 005 - Začínáme léčit energetické tělo

17.12.2016

     Jsme středoevropané, žijeme v České republice uprostřed stabilní a oproti většině světa velmi bohaté Evropě. Jsme vyvolení žít mezi horní smetánkou, mezi 10% nejbohatších. Obchody s vším jsou na naší ulici, nebo za nejbližším rohem, nemít doma plazmovou televizi je pouze znakem vlastního přesvědčení, nikoli chudoby. Téměř každý má počítač, mobil, či jiné technické hračky. Připojení k internetu je již nedílnou součástí každé domácnosti. Máme lékaře a dostupné léky, máme auta a silnice, jezdíme po celém světě na dovolené, naše děti studují v zahraničí na vysokých školách, na Vánoce si dáváme tolik dárků, že se nevejdou pod stromeček. Teplou vodu ve vaně a elektřinu v lustrech, ledničkách, pračkách, myčkách a sušičkách už bereme jako zcela samozřejmou.

     Tak proč máme skoro všichni v očích výraz uštvané zvěře, proč jsou naše tváře zbrázděné vráskami starostí, proč se neustále honíme za něčím, co nemáme a zakopáváme přitom o ty, kteří nás ještě mají aspoň trochu rádi?

     Je to proto, že ať už máme cokoli, vždy je na světě mnohem více toho, co nemáme. A také proto, že žijeme právě v civilizaci, založené na touze mít toho co nejvíce. Měřítkem úspěchu této doby je bohatství. A my hromadíme věci, pozemky, auta, funkce, "lajky na Facebooku a Instagramu", peníze, sluhy, obdivovatele a fanoušky ..... a tím měříme své životy a svůj smysl.

     V moderní válce o energii jsou jen dva druhy lidí - běžný člověk, který celý život hromadí (a pak to vždy na konci života ztratí) a Tolték - svobodný bojovník - který vše, co chce, využívá, ale nehromadí.  Využívá k čemu? K žití, k prožívání svých dnů a svého života, protože k tomu byl zrozen. K tomu jsme byli všichni zrozeni.

     Pokud má něco smysl sbírat na lidské životní cestě, tak to jsou životní prožitky, zážitky a zkušenosti - z nich se totiž skládá naše osobnost a to jediné, pokud vůbec, lze pronést za bránu smrti. Protože hmotné tělo umře, rozpadne se, je spáleno ... jakýkoli nahromaděný majetek si rozeberou dědici, jakékoli funkce, úřady a tituly se rozplynou jak dým a veškerý obdiv a sláva - to byly a jsou vždy jen iluze, odlesky a sny ... Jen vlastní zážitky, pocity a zkušenosti, mohou zůstat, protože ty nejsou uloženy v peněžence, nebo bankovním trezoru, ale v našem energetickém těle.

          K tomu je naše energetické tělo určeno - k tomu, aby bylo plně aktivní, silné, probuzené, akceschopné a mohlo žít, abychom skrze něj mohli naplno cítit a prožívat vše ostře, čistě a přímo.

     Energetické tělo ale poslouchá naši mysl a náš rozum a zaměřuje se na to, co mu řekneme. Pokud chceme vydávat energii na vlastnění luxusního domu s luxusními auty v garážích, bazénem na zahradě a několika ložnicemi a koupelnami uvnitř, naše energie se na tuto snahu začne vázat.  Pokud chceme posbírat moc a obdiv, začneme na to svou energii soustředit.  Pokud chceme začít vládnout ostatním lidem a vzbuzovat v nich strach, začne na to naše energetické tělo energii cílit.

     Někde v ranném dětství, kdy jsme měli veškerou energii ještě volnou a soustředili se jen na svou přítomnost, na hračku v ruce na pískovišti, na chuť maminčina mléka, nebo na nepříjemný pocit z počůrané plínky, jsme začali tuto volnou enerii vázat. Kousek k mámě a tátovi, kousek k oblíbené hračce, kousek ke své postýlce. Den za dnem, rok za rokem, jsme vlákny svého energetického těla propojovali sebe s okolím, s kamarády a spolužáky, s místy a místnostmi, s věci, které jsme dostávali do svého vlastnictví. Mnozí také propojili nás se svou energii a něco od nás stále chtějí, požadují, přikazují a k něčemu nás zavazují. Příbuzní, známí, učitelé, úředníci, stát ....

     Protože to je způsob života, kterým žijí všichni okolo nás, nepřijde nám to nijak divné, sami tak žít chceme, jdiným měřítkem úspěchu je zisk a vlastnictví - všeho, co lze. Nobdivujeme lidi za jejich svobodu a duševní vyrovnanost, obdivujeme boháče za jejich nasbírané majetky a "idoly" za počet jejich obdivovatelů a fanoušků. Sice tleskáme Dalajlámovi, když přijede na návštěvu, ale kdyby si lidé mohli vybrat, žít jako Dalajláma, nebo jako Donald Trump, co myslíte, co by si vybrali?

     Kde se ale na této cestě ztratila svoboda, nakládat s svou volnou energií s radostí, žít tak, jak žít chceme, dělat to, co nás vždy těší a cítit a vnímat naplno život?  Ona se ale nikam neztratila, jen, protože veškerou svou životní sílu máme vloženu do svých rutin a majetků a tužeb a strachů, povinností a závazků, nám na svobodu, radost, štěstí a na život nezbývá čas .... a protože čas je energie, správná odpověď zní, na život nemáme energii.  Volnou a použitelnou energii.


     Dobrá, jdeme tedy léčit své energetické tělo. Berme jej jako nemocné. Jeho síly vyčerpává neznámá onemocnění. Nasadíme léčbu? Nasadíme techniky, kurzy a metody posilování vnitřní energie? Jen to ne! Vždyť nevíme, co máme za nemoc, nebo nemoce. Vždyť nevíme, co nám odčerpává síly.

     Každý lékař musí u nemocného pacienta nejprve stanovit diagnózu. Musí zjistit, proč je vyčerpaný, co ho vyčerpává, co ho oslabuje, co způsobuje bolesti. My jsme v roli nemocného pacienta také. Chodíme po světě s neustálými starostmi v hlavě, strachy v očích, křivdami v srdci, neustálými bolestmi v těle a věčnou touhou po lásce a klidu. To je vše jiné, jen ne definice svobodného bojovníka, který má svů život pevně ve svých rukou.

     Je tedy potřeba nejprve pečlivě stanovit diagnózu nemocí, než začneme přemýšlet, čím se léčit. Je třeba se zastavit a podívat se pozorně na svůj život a způsob jeho žití - pozorně, nestranně a střízlivě. Odložit sny a masky, za který jsme neustále schovaní. Neplýtvat sebelítostí a zahodit omluvné sebeklamy.

     Je třeba zmapovat všechna energetická napojení, spojení a vazby, kterými jsme spojeni s lidským světem, protože díky nim je naše veškerá energie zcela vázána - a nemáme žádnou volnou. Léčba  -  to je uvolňování volné energie. Jak a k čemu - si řekneme zase příště :-)


Jaroslav Polák