Filmové herectví - herectví na kameru


      "Svět stříbrného plátna" kde i bezbřehá lidská fantazie neustále dostává nové a nové rozměry, se v současné moderní civilizaci více a více přelévá na monitory televizí a počítačů. Současně s tím se filmová tvorba dělí do dvou hlavních a od sebe se vzdalujících sfér - do čím dál dražší a složitější počítačově trikové a 3D tvorby, díky které vznikají nejmodernější filmové hollywoodské trháky tak, že by to klasický filmař snad ani nepochopil - hraní se odehrává v klíčovacích studiích, kde se herec pohybuje v neexistujícím prostředí, baví se s neexistujícími postavami a reaguje na neexistující akce - to vše se k němu postupně přidá až v počítačích ..... a do nezávislé filmařiny, dnes i internetové, která naopak umožňuje filmovým nadšencům vyprávět své příběhy stále dostupnější technikou a technologií, tedy točit i velmi levně slušně kvalitní videofilmy a mít své přímé a také nezávislé diváky.

      V rámci kurzu filmového a divadelního herectví, TV Moderování a dabingu se budeme právě filmovému herectví věnovat nejvíce - jednak proto, že to je naší doménou, ve které se chceme pohybovat, jednak i proto, že podobný kurz v ČR neexistuje, tento je svým obsahem, rozsahem, pestrostí a zaměřením jediný a jedinečný.

       Filmové herectví, ať už na drahou a velkou filmovou kameru na kolejích, nebo malou videokameru v ruce - je vždy záležitostí dobře převzaté základní techniky a dobře poznaného vlastního vnitřního herectví. Obojímu se v kurzu TV Mozaika plně věnujeme.

Herecká technika - herec musí vědět, kde je kamera, protože do ní hraje. Musí vědět jak je natáčen a podle toho hraje. Musí vědět, kde je prostor pro jeho hraní, co má dělat s partnery, rekvizitami, oděvem, okolím. Musí si být vědom co právě natáčené scéně předcházelo a co následuje, protože nikdy nehraje celý film najednou, jako u divadelní hry. Herec musí znát svou mimiku, gestiku, své pozice a to, co dokáže - nebo nedokáže, protože to jsou jeho herecké nástroje - prostředky.  Hereckou techniku se může každý naučit - každý se může stát hercem, jen to někomu jde rychleji, někomu pomaleji, každý má jiné předpoklady pro určité role, postavy a požadavky - ale každý se může stát hercem, nebo herečkou.

Vnitřní herectví - to se neučí, ale vnitřně "osvobozuje". Není se co učit, je jen třeba to v sobě nalézt, rozpoznat a ve vhodnou chvíli použít. Vnitřní herectví je o pocitu a stavu, ve kterém herec před kamerou "nehraje", ale "je".  Nestáváte se uvnitř někým jiným, ale jste sami sebou - jen máte okolo sebe filmové prostředí, na sobě filmový kostým, v ruce patřičnou filmovou rekvizitu, ale uvnitř jste to vy. A vy "jste" a s dodržením herecké techniky a disciplíny si prožijete svou roli - stanete se jí.

      V našem ročním kurzu nám ve výuce filmového herectví pomáhají hromadné víkendové workshopy jednou měsíčně, dále natáčení seriálového videoprojektu "Kronika budoucí přítomnosti". Přímo výuku mapují tutoriály "Natáčíme videofilm", ze kterých si kurzisté v průběhu roku skládají svou velmi obsáhlou a zároveň vysoce ondividuální učebnici svého vlastního filmového herectví (rejstřík svých pohybů, gest, stavů, pocitů, své mimiky a pod ...).