Dopisy redakci TV Mozaika z vězení

Reálné výpovědi z mužských i ženských věznic v ČR


Seriál dopisových reportáží z ženské věznice v Opavě :


Dopis 01

Jindřiška S. - ženské oddělení věznice Olomouc 3. 12. 2016

Ahoj redakce,

      Začnu tímto dopisem. Dne 11. 11. 2016 v 15.35 hodin jsem překročila brány věznice v Olomouci, už nebylo možné úniku, vrátit se. Předala jsem svoje doklady, zprávu o nástupu. Byla jsem stále při vědomí, ve chvíli, kdy se začal sepisovat inventář mých věcí, se mi začaly honit hlavou myšlenky, co mne čeká, s kým budu sdílet celu. Oblečená ve vězeňském obleku - vínově červené tepláky, šedé triko s dlouhým rukávem a vínově červená tepláková mikina (s dalším vybavením - ponožky, nazouváky, pyžama, trenýrky, jejichž velikost je mi nedostupná - a ručník s utěrkou). Psací potřeby a hygienu mi dali, i léky (které potom skončily u dozorců - jejichž potřeba vysvětlování "od čeho to je" mne vyváděla z míry).      Během cesty na celu jsem procházela chodbou kolem skladiště, kde se uschovaly v pytli moje věci (můj inventář) a následně další sklad, nebo šatna, kde jsem převzala 2 deky, hrnek, lžíci, WC papír a toaletní mýdlo.        Bylo mi řečeno "chodí se po straně, kde nejsou okna", rovně a doprava a po schodech nahoru na eskortní oddělení, kde jsem zůstala až dodnes 24 dnů.     Otevřela se cela, celkem vkusně vybavená. Jelikož byl pátek a hodně smutný, minuty se začaly načítat, v hlavě jsem měla chaos, nikdo mi nevysvětlil, co znamenají ty sirény, ale po dnu mi začalo docházet, že ráno je to budíček a počítání a večer počítání a večerka.     Byla jsem na cele asi 4 dny sama, potom stěhování do vedlejší cely. Byla tam také žena, bylo to prima, ale "dohled" s "dozorem" nesmí být spolu, jak někteří dozorci tvrdili - další den se paní odstěhovala do protější cely. Řeklo by se, že je, nebo byla stejná krevní skupina, nekuřák, pohodářka, prvně v trestu.     Dny ubíhaly, odškrtávám je v kalendáři. Bohužel cela čtyři stěny, nábytek a WC s umyvadlem jsou jen doplňkem. Za dobu, co jsem zde, mám v hlavě pořádně prázdno. Pohled na to, co bylo, se nesmí nikdy vrátit. Když se na sebe podívám, tak pracují nervy, které způsobují silné deprese a stresy, moje pocity jsou spolu s emocemi na jedné linii a myšlenky, co je doma, proč neodepisují, nedávají smysl. Jen dcera, která se snaží psát, ale na moje prosby, aby poslali z účtu peníze a kartu do telefonu nereaguje. Jelikož jsem mému otci neřekla, kam jedu, mne to hodně trápí. Syn slíbil, že napíše, všechno mi připadá, že moje dopisy nečte, nebo je trhá, nechápu jej.      V zrcadle je znatelné zhubnutí o deset čísel dolů. Ve čtvrtek mi vychovatelka řekla, že v úterý mne převezou do Opavy. Vím co mne čeká, z 80% asi opět samota na cele.      Jako pohled na vězeňství - nikdy více, vedlejší cely (vazba) ženy - nedá se to poslouchat - dokážou si oči vyškrabat když jedna druhé vezme cigaretu, kávu, neumí přemýšlet o dokonalosti, plácají nesmysly.     Co se týče dozorců, tak jsou v pohodě, možná tři, čtyři jakoby vyšli základní školu a střední přímo z kontejnerů - ano, beru, je to povolání jako každé druhé a třetí, nikdo nemůže být dokonalý. Ženy dozorkyně jsou v pohodě a vychovatelé taktéž.      Držím se toho, co jsem se naučila na psychiatrii - držet odstup, myslet si svoje, držet správný krok. Zas napíši příště.


Dopis 02

Jindřiška S. - ženské oddělení věznice Olomouc 10. 12. 2016

Ahoj redakce,

     Zakotvila jsem v Opavě, ve věznici na Krnovské.  Jestli mám srovnávat mužskou věznici s žnskou, myslím si, že je to stejné. Jsem zde poprvé a nikdy více. Jsem nyní na přijímacím oddělení, do 23. 12. a potom budu přeřazena na "A".
     Budu žádat o třetinu na PP, nebo domácí vězení. Mám sice krátký trest, ale doma mám manžela jiné národnosti a ten toto nechápe, jlikož v jeho státě existují tresty v podobě peněžitých trestů, nebo domácího vězení.
     Jsou zde v většině ženy s drogovou závislostí, nebo krádeže. Jsou i výjimky, ale to napíši později. Věk od 22 do 50 let.
     Jsem na oddělení odsouzených žen s dohledem, nachází se v suterénu věznice, pokoje jsou po dvou - domácí typ - dvě postele, umyvadlo, WC a skříňky na oblečení.
     V pracovním týdnu chodí na pracovní terapii, je to různé, jak rozhodne komise.  Já jsem na oddělení "A", nade mnou je oddělení odsouzených s dozorem, tam je více žen.
     Je to jako reality show, co jde v televizi. Když srovnám vazbu v Olomouci, je to tu ve starším typu, Olomouc už má vybavení podle EU. Není tu tolik sirén, jako v Olomouci. Jídlo o něco lepší, ale pro mne nevyhovující. Každé druhé je nevyhovující, je mi blbě - spousty surovin nesmím.
     Prosinec se přehoupne a bude leden, únor - jsem zvědava na ten soud. Ale co vím, velmi špatně mi jde komunikace po 4 týdnech samoty v cele. Sleduji, poslouchám, myslím si své.

    

Dopis 03

Jindřiška S. - nástupní oddělení věznice Opava 13. 12. 2016

Ahoj redakce,

     Po skončení přijímače ve vazební věznici v Olomouci jsem byla převezena do vazební věznice v Opavě. Vstup mezi cely byl odstrašující. Připadala jsem si jak v poválečném vězení. Přehazovali mne z cely na celu, pouze v jedné to vypadalo útulně, suprové vybavení, prostorné skříně na oblečení, šatní stěna s věšáky, nové WC. Myslím si, že takto by měly být cely vybaveny. Pak následovala dálková eskorta do věznice v Opavě, kde je jednak ženská věznice a pak věznice pro vězně, co si odvykají od braní drog.
     Každý vězeň má jinou povahu, jinak vstřebává pobyt ve vězení.
     Mám za sebou třináct dní. V pondělí jsem byla předvedena před komisi přijímacího oddělení, kde mne přezkoušeli z údajů mé identity, mé rodiny, kdo se kdy narodil a tak ...
     Bohužel došlo k velké nepříjemnosti. Invalidní důchod mi prý bude chodit na účet do věznice, čímž se mi zkomplikují pravidelné platby, které jsem měla zařízené z mého účtu.
     Všude se píše, že než vstoupíte do věznice, máte mít vše zařízené a zabezpečené. Najednou je ale vše jinak a nic s tím neuděláte. Diskuze, nebo dovolání neexistuje. Existuje jen loďka, na kterou usednete, chopíte se vesla a obtížně proplouváte mezi nástrahami a bariérami, které prostě musíte zvládnout.
     Další člen komise mi řekl, kdy mi končí první třetina. Zase napíšu.


Dopis 04

Jindřiška S. - nástupní oddělení věznice Opava 15. 12. 2016

Ahoj redakce,

     Ať je to žena, či muž, kteří nastupují výkon trestu, vždy je to o věku a také druhu trestu (dohled, dozor, ostraha ...). V prvním článku jsem psala o nástupním oddělení ve vazební věznici v Olomouci a eskortě do věznice v Opavě.

     Jsem v Opavské věznici druhý týden, v přijímacím oddělení, zvaném "přibyl". Pobyt trvá 14 dnů a záleží na vás, jak s volným časem naložíte. Venku čas rychle utíká, ve věznici se táhne. Je dobré být vybavená psacími potřebami i nějakými antistressovými omalovánkami, pastelkami ... hodí se i nějaké malé rádio.

     Dny pomalu plynou, jsem na tom psychicky dosti špatně, nastoupila jsem do vězení s dlouhodobým onemocněním krve, které se musí hlídat, musí být u léčby dieta a hlavně léky. Měla jsem při nástupu vše, ale léky došly a další nejsou, nikdo mi je nepředepíše, protože tyhle můžou předepsat pouze specialisté a ne doktor, ktrý při svrabu předepíše lék na svědění a pošle vězně do práce, nejlépe do kuchyně.

     V kolektivu se najdou i takové ženy, které vám z celého pobytu dokážou udělat peklo. Jednou jsou milé a podruhé vás dusí a znepříjemňují - jak se jim to hodí. Požádala jsem jeden den o pomoc psychologa, v hlavě jsem měla chaos, zmatek, rozcházely se mi myšlenky. Byla jsem přestěhována do krizové cely, kde jsem byla sama, byla tam zima, celou noc se svítilo. Po jedné noci jsem se vrátila a to, co následovalo, mne zablokovalo dál. Nespokojenost, pomlouvání, brojení, hrozby, že mi zde život znepříjemní. Padají zde vulgární sprostá slova, hodně urážlivá.  Přeskočit tu může každému.

    Je další den, myslím si své, kašlu na okolí, jsem tady sama za sebe - i když slova velmi ubližují. Co mne nejvíce trápí, je můj zdravotní stav (vrozená vada krve). Lékařka mi napsala léky. Požádala jsem o léky na srážlivost, které nemám a bez kterých nemohu existovat, léky na srdce (nemám již 4 týdny, nedostupné). A co se týče krve jako takové, léky prostě nemám. S mou diagnozou žije v republice asi 12 lidí. Bylo nás více, ale pokud neberete léky, zemřete. Rada pro nastupující - buďte vybaveni léky na celou dobu pobytu, protože vězeňství není na toto vybaveno. Na léky se čeká velmi dlouho, pokud je vám doktor vůbec napíše.

     Mám doma děti, manžela i otce, který mne vychovával a díky lékařce ve vězení nemám léky, které mi drží krev a žíly v normě. Musím vydržet, ale lze to jen jeden měsíc, déle ne. Uvidím, co na to rodina, jak se k tomu postaví. Chtěla bych vědět váš názor (stačí poslat dopis, nebo mail do redakce (pro Jindřišku), Mozaika mi to hned přepošle.

     A teď trochu z jiného soudku : v přijímacím oddělení se dá chodit i na vycházku, v objektu kolem plotu, dál se nedostanete. Nebo jsou tu venkovní cely, kde vás nechají asi hodinu, podle ročního období. Trochu si pročistíte hlavu, kuřáci si zapálí. Ve věznici jsou místnosti určené pro kuřáky. Uvnitř se dá sledovat televize, konkrétně na oddělení, kde jsem já, si libují na filmech z vězení, nebo na hudbě. Já televizi nemusím, nic mi to nedává. O programech se musí hlasovat, já si raději vezmu knížku, nebo blok, kde píšu zápisky do knihy "Život za mřížemi".

     Každá věznice má různě zařazené terapie, aktivity, návštěvy knihovny. Pro věřící jsou různé bohoslužby. Před štědrým dnem mne čeká výstupní komise a přeřazení na  oddíl "A".


Dopis 05

Jindřiška S. - nástupní oddělení věznice Opava 26. 12. 2016

Ahoj redakce,

     Nad dopisy hodně přemýšlím, hlavně nad odstavci o zdraví. Bohužel mám značné komplikace. Léky, které bych měla brát nemám, tady bych za ně platila spousty korun. Na svobodě mi je lékaři vydávají v ambulanci, jsou to léky, které se málokdy dají koupit v lékárně.

    Nejsem typ, co se hádá, nebo dělá zle, spíše volím ústup. Když tady vidím vztahy mezi ženskými, tak raději jen pozoruji. Pomlouvají ostošest jedna druhou. Jsem proti nim obrněná. Snažím se být sama sebou, žádné nic neříkám, je to lepší, než mluvit. Nic tím aspoň nepokazím. Mám tady kamarádky, možná dvě, ale i tak musím být opatrná, nedá se jen tak něco říci.

     Je druhý svátek vánoční, opět nuda - televize, většina kuřáků. Mne drží knížky, co mám půjčené z knihovny, převzala jsem jsem službu za jednu, co se jen válí a vyptává vajgly od jiných.

     Jsem už vyřazená z přibylu na oddělení "A". Požádala jsem vychovatelku o jehlice a vlnu, tak pletu. Z aktivit jsou tu různé psychohrátky s psycholožkou, pedagog mne zařadil do osvěty. Většinu času strávím na ošetřovně.

     Trvat na svých právech a žádat o ně? Je to nereálné. Existují vnitřní řády věznic, možná se snad někde i dodržují. Papír snese hodně, ale skutečnost - realita, je jiná.

     Vím proč jsem tady a už nikdy více, moje povaha nesnese takové prostředí. Je konec prosince, píši si s dcerou. Jen nechápu manžela, proč nechce psát, vše za něj píše dcera, která se spojila i s lékaři. Jejich odpověď je děsivá : "Pokud ve vězení není nikdo s podobnou diagnózou, je to třeba začít řešit, nebo mne po propuštění nikdo nedá dohromady.

     Kolují tady různé perličky, jako úleva pro vězně s krátkodobým trestem (5měsíců, přečin), dokonce amnestie. Chování vězenkyň je téměř hnusné, každá každou sleduje. Je tady jedna a mutuje jako chlap, směje se každému slovu, trest má dlouhodobý.  Sleduje mne od doby co jsem tady, pomlouvá, všem vykládá, aby se mnou nemluvily, tvoří jednu lež za druhou. No je to hrůza.

     Máme pokoje se skříněmi na zámek, žádné plechovky. Co se týče krádeží, mám svůj civil, z eráru mám oblečení k soudu a nějaké spodní prádlo.

     Snažím se myslet pozitivně, nyní čekám na nárokový balík, došly mi věci, které potřebuji - toaleťák, něco na praní, snad i finance, které i když nemám u sebe, ale na účtu, mohu použít v kantýně, jinak se do ní nedostanu. Když má člověk volno a nejsem na ošetřovně, nebo nejsou aktivity, je dobré to prospat, nebo si číst knížku. Stále se mi v hlavě honí otázky, co je doma.

Jednotlivé dopisy odsouzených a odpovědi naší redakce :


Josef Bílek - Břeclav 01

16. 12. 2016 Věznice Břeclav

Vážená redakce,

     dostal se mi do ruky článek Pavlíny Wolfové uveřejněný koncem roku 2015 v periodiku "Týden" s názvem "Když míříte za katr", který pojednává o vašich aktivitách v oblasti vězeňství.

    Jmenuji se Josef Bílek, t.č. ve výkonu trestu ve věznici Břeclav. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ve spojením s Usnesením Vrchního soudu v Olomouci jsem byl odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 a 1/2 roku. Skutková podstata tohoto trestného činu spočívala za téměř sedmileté vyšetřování OČTŘ (pravděpodobně orgánů činných v trestním řízení - poznámka redakce) v tom, že mne v konečné fázi uznali vinným za zprostředkování prodeje pouze 20g směsi, která obsahovala 4g hydrochloridu kokainu. Původně jsem byl 2x zproštěn viny v této věci.

Vazební věznice Ruzyně              2016

Dobrý den, dostal jsem na Vás kontakt od mojí maminky s tím, že pomáháte i osobám vazebně stíhaným, což je zrovna můj problém a proto bych s vámi rád navázal spolupráci.

Jsem momentálně vazebně stíhaný ve Vazební věznici Ruzyně, je mi 31 let a jde mi hlavně o to, abych mohl spolupracovat s nějakým spolkem v případě mého propuštění z vazby. Jsem tu totiž již tři měsíce, mám vazební důvod písmene c) a za měsíc bych rád požádal o propuštění z vazby - tudíž bych potřeboval pomoci se společenskou zárukou od občanské organizace, či spolku kvůli soudu s tím, že by nade mnou v případě propuštění vykonávala dohled. Jsem zde za prodej OPL, mám zajištěnou práci v případě propuštění, navrhujeme i kauci s advokátem.

V případě nějakého sponzorského daru Vašemu spolku není problém. Pokud společenskou záruku neposkytujete, můžete mi alespoň pomoci s kontaktem na nějakou podobnou organizaci, která by mi v tomto mohla pomoci?

Předem děkuji za jakoukoli odpověď a budu se těšit na odepsání. Pokud byste potřebovali zaslat jakékoli dokumenty, vše vám můžu poslat + Vám dám popřípadně kontakt na mého advokáta.

  • S pozdravem Tomáš H.

...................................

Odpověď ředitele TV Mozaika

      K vašemu dotazu na poskytování společenské záruky při propouštění z vazby, nebo z výkonu trestu, jednoznačně můžu odpovědět, že mají věznění, či obvinění ve vazbě velmi zkreslené představy o tomto podpůrném prostředku u soudu.  To, že vám někdo napíše na papír s razítkem, že vám „poskytuje společenskou záruku“, dnes pro jakéhokoli soudce v ČR už neznamená vůbec nic – pokud není doloženo a prokázáno, že :

  • vás daná neziskovka (zapsaný spolek) dlouhodobě zná osobě a ví, kdo jste
  • se sešla řádná členská schůze, společenskou záruku probrala a právoplatně odsouhlasila
  • nad vámi po vašem propuštění bude opravdu a prokazatelně vykonávat dohled tím, že vám poskytne například práci, azylové ubytování a pod ….

     Pokud toto neprokážete, nemá ani smysl s tím dál zabývat a hledat nějakou „neziskovku, u které si koupíte za sponzorský dar razítko na papír“.  Je možné, že to někdo dříve dělával, nebo dělá i dnes, ale to jsou lidi, kterým jde spíše o ten „sponzorský dar“ od vás než o nějakou reálnou pomoc.  Potvrzení samo o sobě bez doložené reálné návaznosti nemá u soudu dnes vůbec žádnou váhu.

     Televize Mozaika poskytuje služby informačního charakteru.  Osobně vás neznáme, jak bychom za vás mohli poskytovat kdekoli a jakkoli záruku? I kdybychom vás znali a věřili v prospěšnost dohledu nad vámi po propuštění a „společensky“ se za vás zaručili, museli bychom vás mít po propuštění po dobu soudního procesu/nebo podmínky po propuštění na očích, tedy bychom vás asi museli zaměstnat například v redakci, aby to celé začalo vůbec dávat nějaký logický smysl v očích soudu.  A tímto se pravděpodobně TV Mozaika zabývat nikdy nebude.

Věznice Liberec

Vážená Mozaiko,

jmenuji se David M. a před časem (cca tři měsíce) jsem si u vás objednal všechny tři brožury - před nástupem do vězní, první měsíce ve vězení a před výstupem z vězení. Tyto tři brožury, které jsem bez problémů obdržel, jsem si vzal s sebou, když jsem nastupoval k výkonu trestu. Bohužel se mi na nástupním oddělení 2ks brožur ztratily - zůstala mi pouze ta "před nástupem". Proto si chci znovu objednat ty dvě brožury, o které jsem přišel. Nyní jsem ve věznici v Liberci - jsem plně invalidní, takže v oddělení "F", tj TPN - trvale pracovně neschopní - invalidé.

     Doma mám rodinu, družku, 7letou dcerku a 77letou maminku, o kterou je již potřeba se starat. Trest, který jsem dostal, je trest za mou naivitu a hloupost, jsem po dvou těžkých dopravních haváriích, z nichž jsem ani jednu nezavinil ...........