David M. - Liberec

Věznice Liberec

Vážená Mozaiko,

      jmenuji se David M. a před časem (cca tři měsíce) jsem si u vás objednal všechny tři brožury - před nástupem do vězní, první měsíce ve vězení a před výstupem z vězení. Tyto tři brožury, které jsem bez problémů obdržel, jsem si vzal s sebou, když jsem nastupoval k výkonu trestu. Bohužel se mi na nástupním oddělení 2ks brožur ztratily - zůstala mi pouze ta "před nástupem". Proto si chci znovu objednat ty dvě brožury, o které jsem přišel. Nyní jsem ve věznici v Liberci - jsem plně invalidní, takže v oddělení "F", tj TPN - trvale pracovně neschopní - invalidé.

     Doma mám rodinu, družku, 7letou dcerku a 77letou maminku, o kterou je již potřeba se starat. Trest, který jsem dostal, je trest za mou naivitu a hloupost, jsem po dvou těžkých dopravních haváriích, z nichž jsm ani jednu nezavinil a tím, že jsem plně invalidní a trpím bolestmi, jsem se nechal lidmi, kteří k nám chodili "na návštěvy" (nemohl jsem donedávna chodit) a jelikož věděli, že před haváriemi jsem podnikla v mezinárodní autodopravě a odtahové službě, tak věděli, že jisté finanční úspory mám a tak mě, naivního "troubu" přivedli k pervitinu s tím, že mi pomůže při bolestech a pomůže mi také rehabilitovat.

      Já jsem se "zblbnout" nechal, párkrát mi pervitin přinesli a počítali s tím, že si jej budu chtít také kupovat a jelikož znali mou povahu, věděli, že se s nimi rozdělím. Což jsem také poté udělal a návštěvám dával. No a když jsem toto vše "prokoukl" a odmítl jsem jim již dávat, tak z pomsty někteří z nich začali v okolí vyprávět, že "prodávám" pervitin, čehož se chytla Policie a posléze mne zatkli a dali na vazbu.

     Obvodní soud, který můj případ soudil, zjistil vše podstatné a zjistil tedy, že jsem pervitin neprodával, ale doznal jsem se, že jsem občas návštěvám ze svého dal, což je bohužel také trestné, a tak jsem při prvním rozsudku "dostal" 2 roky domácího vězení, abych se mohl starat jak o dcerku, tak o maminku. S tímto trestem jsem souhlasil, ale státní zástupce se odvolal a případ šel na Městský soud, kde to bohužel soudila jiná soudkyně, stará protivná žena, a ta trest změnila na 2 roky, ale nepodmíněně !!! Takže jsem se odvolal já, soud proběhl znovu, ale trest zůstal stejný ....      Takže jsem po přijetí výzvy k nástupu musel doma vše nechat na mé družce a nastoupit k výkonu trestu. A teď už mám něco přes měsíc k "půlce" trestu a budu podávat žádost o podmíněné propuštění, nastoupil jsem sám a žádný problém, či trest nemám, chovám se slušně a s ostatními vycházím v dobrém.      No a nevím, zda jsem to v brožurách od vás četl, nebo ne, ale chci se vás zeptat, zda by bylo možné Vaším jménem za mou osobu podat záruku. Jsem slušný člověk a vždy jsem se snažil žít a pracovat legálně, avšak svou "naivitou" jsem "spadl" do průšvihu, který ničí nejen mě, ale hlavně mé nejbližší, a proto hledám jakoukoliv pomoc, abych se mohl vrátit domů, ke svým milovaným osobám.      Proto Vás prosím, pokud je to možné, o vaši pomoc, za kterou bych vám byl nesmírně vděčný.Věřím, že pokud nějaká možnost bude, že mi pomůžete a že se již brzy vrátím domů a všemu nelegálnímu se budu vyhýbat.

P.S.

     Náklady na ty dvě brožury, o které vás prosím, zaplatím na Váš účet ze svého účtu zde v Liberecké věznici a po přijetí finančního obnosu mi prosím pošlete tyto brožury na adresu Věznice Liberec. Na závěr chci ještě uvést, že vaše brožury nemají chybu a doporučuji je všem ostatním, včetně vašeho měsíčníku, o kterém také uvažuji.

David M.

Odpověď ředitele TV Mozaika

      Děkuji za pochvalu brožur a protože peníze na objednané dvě brožury přišly na náš účet ještě dříve, než váš dopis do naší schránky, je vidět, že objednávání i přímo z věznice funguje bez problémů a mohou tak učinit i ostatní věznění. Stejně tak je mohou vězněným i objednat a zaplatit jejich známí v civilu - brožury, nebo časopis vždy posíláme v pevné bublinkové obálce jako listovní zásilku na jméno vězněného do příslušné věznice. Nemusíte se bát i při přemístění vězně - dopis, či balík půjde vnitřní cestou Vězeňské služby tam, kam je vězeň přemístěn.      Jinak k vaší situaci a žádosti - viz má odpověď v předešlém dopisu vězně z věznice Ruzyně - televize Mozaika je nezisková organizace - zapsaný spolek, máme ve stanovách kromě jiných činností i : Poskytování informací v oblasti soudnictví a vězeňství, resocializace odsouzených.

      Ale společenská záruka je dnes fenomén, který sice věznění hojně prodiskutovávají a věří v něj jako v záchranný kruh, soudci ale nějaký papír s razítkem bez návazné prokazatelné a doložitelné dlouhodobé součinnosti vězněného s neziskovkou neberou vůbec na vědomí.      Všem je totiž zcela jasné, za jaké situace taková "společenská záruka" vzniká. Představte si to, co by se dělo: Já vás neznám, vy neznáte mně, jen jste si od nás něco přečetl, já zase váš dopis. Vy chcete "společenskou záruku" za vaše chování po propuštění - já bych vám napsal na papír se svým razítkem "Zaručuji se za pana XY, že po svém propuštění bude vést řádný a příkladný život" - aniž bych vás znal a měl s vámi jakýkoli kontakt? Ten papír by neměl zcela žádnou průkazní hodnotu - a každému soudci/soudkyni je to zcela jasné, neboť takových papírů ve spisech asi nachází denně desítky.

     Aby měla "společenská záruka" nějakou průkazní váhu, o kterou by se váhající soudce mohl v rozhodnutí přiklonit na vaší stranu, musel by jste prokázat, že:

  • vás poskytovatel záruky dlouhodobě zná a věří vám
  • v případě zapsaného spolku by se musela sejít a v tomto smyslu rozhodnout o poskytnutí záruky řádná členská schůze spolku - vše s písemným a všemi podapsaným zápisem
  • Po propuštění si soud bude ověřovat, jak daná záruka a slíbený dohled nad vámi reálně funguje - tedy bychom vás museli mít pod určitou kontrolou, například vás zaměstnávat, poskytovat bydlení a pod ....

       Podobné žádosti nám chodí docela často, občas si věznění myslí, že se "Společenská záruka" dá "koupit" nějakým sponzorským darem neziskovce. Možná dříve a jinde to snad fungovalo, ale u nás rozhodně ne. Navíc, tento "nástroj" pomoci vězněným uplatňují neziskovky především u dlouhodobě vězněných, u těch, kdo si odpykávají několikaleté tresty - protože s nimi při opakovaných návštěvách ve věznicích mohou pracovat, dlouhodobě je sledovat, sledovat jejich změny v chování, snahu o společenské uplatnění, pomáhat jim v jejich resocializaci, vzdělávání a když už takového vězně znají a vidí, že prochází pozitivní změnou, že se dlouhodobě snaží, tak se nakonec za něj i mohou zaručit s tím, že mu při propuštění pomohou na přechodnou dobu s azylovým bydlením, že mu pomohou najít práci a pod .... To je ale součinnost na roky, nikdo se za vás nezaručí na základě jednoho dopisu, byť jistě upřímného.

      Ve vaší situaci vidím docela velkou pravděpodobnost propuštění na podmínku, jistě pomůže i to, že původní rozsudek zněl na domácí vězení, že máte doma zázemí, že máte i práci a nebudete bez obživy. To, že se ve vězení chováte slušně a řádně je naprostá nutnost pro propuštění na podmínku, s kázeňskými tresty by se vězeň snad asi ani neměl obtěžovat psát soudu žádost. Získejte pár pochval od vychovatelů (alespoň dvě, tři), bylo by dobré uskutečnit alespoň jednou návštěvu družky a dcery ve věznici a prokázat tak, že na vás čekají a že máte dobré rodinné vazby a zázemí.

      Za váš dopis vám k objednaným brožurám přikládám i nové číslo časopisu "Ve vězení" a něco z recenzních knih naší redakce a přeji hodně štěstí. Budu rád, když nám do redakce o svém osudu ve věznici opět napíšete.

Jaroslav Polák, ředitel TV Mozaika

Dopis z 3. 3. 2017

     Vážený pane Poláku, nedávno jsem od Vás obdržel ty vyžádané brožury a k nim i knihu, která mě moc a moc potěšila (už ji mám přečtenou a četl jsem jí pomalu bez přestávek ...) a proto vám tímto od srdce děkuji a zdravím vás zase z věznice Liberec.

     To, co jste mi k mému problému napsal, jsem plně pochopil, a tak jsem se do toho boje pustil jinými možnými způsoby, které vám chci popsat. Snad vás budou zajímat a třeba budou zajímat i ostatní, kteří jsou zbaveni svobody za své hříchy.

      Jak jsem již v předešlém dopise popisoval, nejdřív jsem "dostal" 2 roky domácího vězení a nakonec po odvoláních z toho byly 2 roky "natvrdo", navíc do skupiny "C" (vězení s ostrahou). Mí spoluvězni mějí z většiny tresty velké, je nás tu na oddíle "F" asi 30 a jsme tu považováni za "blázny" - a to nejsou daleko od pravdy, někteří vězni zde neumí ani psát, ani číst, a tak se nudí a vymýšlejí nesmyslné "vtipy", které pak aplikují na starých lidech (jako např. mému spoluvězni z cely berou různé věci - brýle, časopisy, hrneček ... a schovají mu ho a mají velkou radost z toho, že ten člověk hledá - a smějí se mu).  A to není nic pro mne, tak se snažím těm starým a slabším pomoci a tyto "dementy" (máme tady takové tři mladé, okolo 30 let "romy" a ti tohle právě praktikují) z naší cimry vyhazuji. Někdy jsou z toho strkanice, ale většinou radši zmizí. Byl jsm osobně kvůli této záležitosti na odd. prevence a bezpečnosti, kde jsem vše vylíčil a snad se to tu trochu uklidní a přestanou trápit ty 70ti a víceleté "staříky", kteří mají sklerozu a zapomínají a stále něco hledají - tak snad bude líp. Šel jsem tam na vlastní žádost bz ostychu před ostatními, neměl jsem se za co stydět a čeho se bát (měřím 1,85m a váží 120 kg) a rány se jen tak nebojím. Jen se jim snažím vyhnout, protože pak přeteče má "sklenka trpělivosti", zatmí se mi před očima a až potom zjistím, co se vlastně dělo a bojím se, že můžu útočníkovi ublížit a nakonec za to být ještě potrestán, přijít o všechny výhody a pochvaly a tak přijít vlastně o vše, co jsem tu dosud budoval. Proto se snažím "co nejvlídněji" a slušně tyhle věc řešit a zatím - až na malou výjimku (ale ta ani nestála za řeč), to funguje bez větších problémů.

     Jinak vybavení věznice jako takové je celkem na úrovni (oproti Pankráci tak o 200%!). DOzorci jsou tu rozumní a slušní, personál a vychovatelé taky v pohodě. Výbava kuchyňky - 2 vařiče, kuchyňsé skříňky s nádobím a pomůckami na vaření. Tady "jedou" bramboráky a omelety a pod ... co se zrovna sežene. Pak máme elektrickou pečící troubu, takže hlavně s vobotu a neděli se pečou koláče. Mikrovlnka, varná konev, dřez s odkádací plochou, prostě to je docela vybaveno a v pohodě (pořád někdo něco vaří, peče, nebo smaží). Rozděleni jsme do pěti cel po šesti lidech s dobrými lůžky ("prkna" tu nemáme, vždyť jsme všichni invalidé).  Cely jsou cca 6x6m s půlkulatým stropem, 2 dvoukřídlá okna, otočená na jih, takže když slunce svítí, je to příjemné ... ale i tak se už všichni těšíme na jaro!!!

     Denní režim :  ráno v šest hodin "budíček" - většina lidí spí až do 6,45 hod., kdy probíhá "sčíták" (kontrola počtu vězňů). Ihned poté snídaně a po snídani přijde sestra a přinese medikamenty, které potřebujeme, ale nemohou nám je nechat ve skříňce - prostě je ráno "fasujeme" dle lékaře a rozvrhu léků. Každému tolik, kolik je předepsáno. No a většina lidí prášky polkne a vrátí se zpět do postele a spí dál, většinou až do oběda. Dozorci, kteří nás cca jednou za hodinu kontrolují, nemají žádné připomínky a můžeme spát celý den i noc "pod bílým", tedy jako doma pod povlečenou dekou (normálně je možno přes den pouze chvilkově odpočívat oblečený na posteli pokryté krycí dekou - pozn. redakce).  Kdyby tady "nejančili" ti tři mladí, tak by to celkově šlo. No a ve 12 hodin je oběd, který nám sem přivezou v plastikových obdélníkových miskách - jak v nemocnici, kde to užívaí také. Po obědě je "polední klid", takže většinou také spánek. Někteří lidé (a já k nim patřím) se zapojují do různých kroužků, aby člověk mohl něco dělat a čas utíkal. Já chodím na cvičení Jógy - většinou tak ve 13 hod. dvakrát do týdne a do keramiky, kde se člověk naučí pracovat s hlínou, jejím tvarováním a výrobou různorodých věcí - od "nádobí" po např. "medaile".  Tam chodím rád, ale je to jen 1x týdně ve čtvrtek po obědě a jen na dvě hodiny. Je to v suterénu ve sklepě a všechny věci, potřebné k výrobě čehokoliv, včetně pece tu jsou (pec ale smí používat jen jeden čověk, který na to má zkoušky).

      No a pak se čeká na večeři, která bývá 16.30 - 17.00 hodin a pak znovu "relaxace". Karty, kostky, atd... Před večerním sčítákem, který tu je v 18.45 hod. se provádí úklid (já mám na starosti rajony na chodbě, což je docela velký kus, ale aspoň je co dělat). No a po tomhle všem kolem 21.00 hod., kdy je oficiálně večerka, jdou někteří spát. Ti, co mají TV na cele, tak například sledují fimy a ti, co TV na cele nemají, ti se mohou dívat na chodbě, tam je TV erární, ale asi si dokážete představit, jaký to tam asi je - například sedí tam 10 lidí, z toho jeden chce tohle, další čtyři něco jiného a zbytek něco úplně jiného. Já na tohle nervy nemám a tak ani nikam nechodím.

     Na naší cele TV byla, než jsem tam nastoupil já, totiž místo toho kluka, který byl propuštěn a TV (nevím proč) odnesl s sebou. Tak když jsem se tam přestěhoval, požádal jsem ředitele vězení p. plk. Mgr. Jana Hladíka o povolení TV - to jsem provedl po domluvě s mým vychovatelem. Jenže žádost byla zamítnuta, a to proto, že jsem zde jen "chvilku". Prý až tak po šesti měsících. Napsal jsem tedy panu řediteli pravdivý a posmutnělý dopis, kde jsem mu vysvětloval, že o TV nede jen mě a mně osobně na ní ani tolik nezáleží, ale že je nás na cele šest a těch pět ostatních bylo na TV zvyklých a teď nemají do čeho "šťouchnout" a tak se "šťouchají" mezi sebou a nálada je nulová. Navíc těch pět, kteří tu se mnou jsou, jsou až na jednohov35letého kolegu samí sedmdesátníci a nemají ani na nákup v kantýně, který zde probíhá dvakrát týdně. Tak jsem pana ředitele poprosil nejen za sebe, ale i jmény mých spoluvězňů, aby zde zas byla pohoda. Také jsem mu řekl, že by šlo toto povolení obejít mírným podvodem, a to tak, že bych mohl televizi nechat poslat na jméno některého ze spoluvězňů, ale já že jsem k tomuto podvodu nepřistoupil, že věřím tomu, že mi ho s přivřením očí povolí. A za pár dní opravdu přišlo povolení na TV ! Takže jsem zavolal domů a poprosil sestru, která vše zařídila a tak okolo 6. března by tu měla TV být. Ještě se musí nechat podrobit kontrole elektromechanika a pak už jí tu budeme mít! A moc se na ní těšíme !!

    Trochu jsem s tou TV odbočil od toho, jak tu dny probíhají. Večerka je sice oficiálně ve 21.00 hod., ale tou dobou to tu právě nejvíc "žije", i díky tomu, že většina lidí přes den spí. Mimochodem, alespoň tady, jsou dejdůležitější věcí v kriminále dobré špunty do uší! Jinak se tu člověk nemá šanci vyspat v noci. Většina chlapů také chrápe, někteří tak hlasitě, že si ty špunty dávám raději dvoje .... pak neslyším už nic a spím. No a další den nanovo ... budíček v šest, vstávání před sčítáke, snídaně, léky, pokračování ve spánku do oběda .... občas malé změny, jako když se někdo objednává k lékaři. Toho sice máme hned za rohem naší chodby, ale než diagnozu určí a než léky přijdou, uplynou i dva, tři dny, to mi hlava nebere. Teď jsem tři dny "chcípal" a u lékaře jsem byl 2x, ale paralen jsem obdržel až dnes, tedy po třech dnech, kdy už jsem to vypotil a bacily vyhnal ve sprše. Sprchu tu máme maličkou, jen pro jednu osobu, tak jsem si v ní udělal páru a potil se. A mám ve skříňce na příště balení Paralenu. Ve vězení je jedné věci dostatek - všichni mají na všechno dost času. A netrpí tím "oni", ale my, vězni.

       Koncem března 2017 mám soud, žádal jsem o převedení z odděleí "C" do oddělení "B" (vězení s dozorem) a když to vyjde, byl bych přemístěn na oddělení TPN   (trvale pracovně neschopní), kde jsou "béčkaři" - a to je buď do Pardubic, nebo prý Břeclav, ale hlavně Praha Ruzyně, kam bych byl přemístěn velmi rád.    (zbytek dopisu už je více osobní a nepřetiskujeme jej).

................................................................

Odpověď ředitele TV Mozaika

      Díky za druhý dopis, opět jej otiskneme v časopisu "ve vězení" a na www stránce TV Mozaika "Vězeňství".  Pošleme vám také nějakou další pěknou knihu z našich recenzí knižních novinek

      Ve vězení platí obecně trojí přístup k výkonu trestu - ti, kteří se snaží o propuštění na podmínku, se snaží ukázat se v co nejlepším světle - sekají dobrotu, jsou aktivní, sbírají pochvaly, hlásí se na rajony .... pak jsou ti, co se rozhodli odsedět trest celý, tzv. "dojít do pevnýho" ale jsou v klidu. Chtějí mít od všech klid, dělají si své rutiny a nechávají vás na pokoji. Pak jsou ti, kterým je lépe se vyhýbat - nenapravitelní kriminálníci, morálně zkažení mladíci, většinou už vícekrát trestaní - nudí se a vyhledávají potíže, konflikty, nikdy nedodrží slovo, jsou falešní, křiví a jakýkoli kontakt s nimi vede jen k problémům. Je lepší dělat, že neexistují a držet se od takových dál.

      Vaše kuchyň je vcelku vybavená dobře a pokud také vše, co tam máte, opravdu funguje a není z toho polovina rozbitá, tak máte docela štěstí.  Buďte za to rádi a snažte se nedovolit, aby to někdo nezneužil k vaření kvaku z chleba a jablek, nebo podobných nechutností - lehce se stane, že jeden něco provede a potrestáni odebráním výhod jsou všichni. Tak to už ve věznicích bohužel chodí.

      Váš denní režim je očividně přizpůsoben jak věku, tak statusu "invalidů" a abych řekl pravdu, myslím, že by lidé, jako vy, neměli být zbytečně zavíráni do věznic, ale trestáni jinak, nějakou společensky prospěšnou povinnou "nápravní" činností na svobodě, protože jen nuceně prospat několik let na postelích za peníze státu - v tom nevidím smysl vůbec pro nikoho (kromě výdělku pro Vězeňskou službu - ale ti o tom nerozhodují, to není jejich vina, to je otázka soudního systému a práva).

     S přemístěním do nižší skupiny "B" držím palce, nevím zda na to není brzy, budu rád za informaci jak to dopadlo.  Nejsem si také jistý, že se v Ruzyni budete mít lépe, než v Liberci, ale opět držím palce a budu rád za zprávu.


                                                                                       Jaroslav Polák, ředitel TV Mozaika